Zdraví a nemoci

Zdravá činčilka je aktivní, zvídavá, reaguje na podněty, oči má jasné a jejich okolí suché, uši čisté bez šupin, suché a čisté okolí nosu a tlamičky, zuby tmavě žluté, na pohmat by neměla být vysloveně hubená, ale ani obézní, nikde nemá žádné rány, kožíšek kompaktní bez mezer a nějakých lézí, bříško měkké, na pohmat nebolestivé, okolí zadečku a ústí močové trubice čisté, suché, u samiček žádný výtok z pochvy a u samečka v klidu schovaný penis, který se po vysunutí ven hned zase vrací zpátky.

Může trpět řadou zdravotních potíží, které by se při dobré péči neměly vyskytovat moc často, ale stane se samozřejmě každému a kterékoliv CHS. Mezi obtíže patří:

• zažívací problémy - průjem a zácpa, nadmutí
  
  
  Průjem může být způsobem dietní chybou (příliš mnoho pamlsků, řasy ve vodě, zkažené granule, činčila ochutnala co neměla atd.), stresem, ale také přemnožením nevhodné střevní mikroflóry (třeba po léčbě antibiotiky), nebo invazí střevních parazitů (giardie, kokcidie, tasemnice...). Jako první pomoc je vhodné vynechat veškeré pamlsky a nasadit ovesné vločky, sušené borůvky, kapičky proti průjmu (značka Trixie). Případně i nechat činčily pouze na seně bez granulí. Pokud ale do dvou, tří dnů není vše ok, je dobré nechat udělat koprologické vyšetření u veterináře. Potom se nasadí odpovídající léčba.
  POKUD JE PRŮJEM S PŘÍMĚSÍ HLENU, KRVE, HODNĚ VODOVÝ, TAK V TĚCHTO PŘÍPADECH RADĚJI HNED ODVEZEME ČINČILU NA VETERINU.
  
  Zácpa se projevuje zmenšením bobků, činčila bývá bez nálady, sedí na místě, nechce jíst. Zde je potřeba dostat do činčily hlavně tekutiny a rozpohybovat střeva. První pomoc je čerstvé jablíčko a pustit běhat. Je dobré koupit probiotika a ty pak činčile podat.
  
  Nadmutí poznáte snadno, bříško je na pohmat tvrdé, nafouklé. Nutno jet hned na veterinu, ale prognóza je špatná. Vzniknout může napříkald sežráním nevhodné potravy, rozhozeným trávením.
  
  
  
• dýchací problémy - rýma, zápal plic
  
  Činčilka s rýmou má mokrý čumáček, otírá si jej packami. Pokud je navíc slyšitelné dýchání, při výdechu podivně píská, vrže, vrká, pak je nákaza už na plicích. Nutno nasadit okamžitou léčbu antibiotiky, takže je ptořeba veterinář. Pro úlevu lze pak zkusit tříkat kapky do nosu pro miminka. Ale samoléčba v tomto případě není na místě. Je důležité jako prevence nemít činčily v průvanu, zamezit ofouknutí.
  
  
  
• přerostlé zuby - řezáky, stoličky, kořeny stoliček
  
  
  Přerostlé zuby poznáme tak, že činčila špatně žere. Drobí, často nakousne pamlsek a zahodí, tlamičku si tře packami, slintá. Ne nutně všechno najednou.
  Hlodáky poznáme už pohledem - zde se může jednat o genetickou vadu (činčilka na fotce), nedostatek větví k okusu, ale také poúrazový stav třeba. Přerostlé stoličky se poznají až v narkóze, mohou vznikat ostré hrany, přemostění přes jazyk, obvykle tento stav vznikne nesprávným postavením zubů, čelistí, z jakéhokoliv důvodu.
  V těchto dvou případech je řešením broušení zubů (nikdy ne štípání). Problém se vrací ve většině případů stále dokola.
  NENÍ VHODNÉ ČINČILU S TAKOVÝM PROBLÉMEM, NEŠLO-LI O ÚRAZ KDY NÁSLEDKY VYMIZELY, POUŽÍVAT V CHOVU. SICE NENÍ DÁNO, ŽE JDE O GENETICKÝ PROBLÉM, ALE MŮŽE TO TAK BÝT.
  
  Přerostlé kořeny stoliček je pak nejvážnější problém se zuby - není řešitelný nijak, pouze léky na bolest, případně vytrhat zuby (osobně nejsem pro takový zákrok). Prorůstají skrz dolní čelist směrem ven, skrz horní do očnic a nosních dutin. Taková činčila slzí, špatně žere, může jí téct z nosu, na spodní čelisti lze někdy nahmatat hrbolky. Problém také může být dědičný, zvlášť když se to objeví u mladého zvířete. Stav se zjistí rentgenem u veterináře.
  
  
  
• problémy s očima - záněty, vředy, zákal
  
  Poměrně běžný problém u činčilky je slzení oka, nebo obou očí. Často je to mírný zánět z průvanu, podráždění pískem nebo prachem, který se pak bohužel rád vrací po zbytek života činčily. Očičko se dá vykapávat kapkami do očí, borovou vodou, pokud je i hnis (jako na fotce výše), je potřeba u veterináře koupit antibiotickou mast.
  Je-li oko zalepené úplně a po rozlepení se vyvalí hnis, nebo na rohovce je flek, nebo dokonce oko krvácí, je nutno ihned navštívit veterinu. Jde o rohovkový vřed a jeho prasknutí. Pokud ještě nepraskl, lze se pokusit o léčbu vhodnými léky, jinak je nutné oko odstranit v celkové narkóze.
  Zákal očiček se může objevit ve stáří, kdy je problém spojený s věkem, činčilka hůře vidí. U mladého zvířete půjde ovšem o dědičný problém, takže do chovu nevhodné.
  SLZÍ-LI OBĚ OČI, NEBO SLZENÍ NEPŘESTÁVÁ, JE DOBRÉ ZVÁŽIT, ZDA NEPŮJDE O PROBLÉM S KOŘENY STOLIČEK.
  
  
  
• plísňové onemocnění
  
  Jedna z nejčastějších nemocí u činčilek je plíseň. Projevuje se vypadáváním srsti, na kůži jsou šupinky, často začne zvíře olysávat od čumáčku, okolo očí a uší, může skončit i prakticky bez srsti v nejhorším případě. Jiný druh plísně se projevuje ložisky po těle v srsti. Některé patogeny jsou přenosné i na člověka.
  Lze léčit doma za použití fungistopu (žlutý prášek do písku), canesten masti, chytré houby. Vždy je lepší volit suchou aplikaci, než krémy a nedejbože koupání.
  Vyskytuje se velice často po stresové situaci, převozu do nového domova, u činčil se sníženou imunitou.
  
  
  
• úrazy - pokousání a jiné otevřené rány, zlomeniny, třísky v tlamičce
  
  
  
  
  
  
  Úrazy se bohužel mohou stát a stávají i v bezpečných klecích. Na fotkách můžete vidět poraněné prstíky a na poslední stav nožičky naší safírky Fíny po zlomenině. Všechny tyto věci se nejspíše stanou zaháknutím o pletivo, prsty skřípnutím mezi poličkou a pletivem například, občas po šarvátce může být i prstík na přední pacce ukousnutý, případně prokouslé ucho a kousance po těle.
  Povrchové rány je dobré vydesinfikovat betadinou a případně ošetřovat roztokem hypermanganu, který vysušuje.
  Zlomeninu nohy poznáme snadno, činčila se špatně pohybuje a končetina je v nepřirozeném úhlu a poloze. Zde není jiné řešení, než jet na veterinu. Buď se dá operovat a rovnat pomocí šroubů, nebo amputovat. V našem případě po operaci stejně část nohy nekrotizovala (vlevo, je vidět bledá barva a černé prstíky) a samička si ji potom ukousala.
  Tříska v tlamce se projeví slintáním, činčilka špatně žere, tře si tlamičku packami. Jako první pomoc lze zkusit vypláchnout tlamku, ale pozor na vdechnutí vody. Někdy se problému dokáže zbavit i činčila sama. Pokud od druhého dne není vše v pořádku, je nutná návštěva veterináře.
  
  
  
• šok, uhnání, mrtvička
  
  Situace, kdy činčila po výběhu, nebo i jen tak, začne padat na bok, sesouvat se, vypadá divně a v ruce je hadrová, se už někdy naskytla většině chovatelů. Jde o problém nervové soustavy, jakousi nervovou slabost a v horším případě mrtvici, nebo epilepsii. První pomocí je podat činčile stříkačkou do tlamičky koncentrovanější roztok B komplexu + glukopur. Měla by se vcelku rychle vzpamatovat.
  Pokud se to opakuje často, nebo se stav nezlepší rychle k normálu, je nutný veterinář.
  Náchylnější mohou být činčily barvy saphire, nebo i SC.
  
  
  
• problémy s játry
  
  Onemocnění jater, přesněji jejich ztučnění (steatóza) a následně selhání je přímým důsledkem špatného krmení činčily. Konkrétně potravou s příliš vysokým množstvím tuku, jako jsou oříšky, kokos, slunečnicová a dýňová semínka, banány a jiné. Projevy nejsou výrazné, ke konci života takového zvířátka se může objevit typická propadlina mezi krkem a zády, tzv.kozí hřbet. Častěji se na problém přijde při pitvě po úhynu činčily, které se život zkrátí třeba na 6 let.
  APELUJEME PROTO NA VŠECHNY MAJITELE ČINČIL, ABY SKUTEČNĚ KRMILI POUZE VHODNOU STRAVOU, TO JEST PELETAMI/GRANULEMI A SENEM. V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ DOPORUČENÉ PAMLSKY.
  NIKDY NEKRMTE SMĚSKAMI, OŘECHY, EXOTICKÝM OVOCEM, TUČNÝMI SEMENY!!!
  
  
  
• otravy
  
  V případě podezření na otravu by bylo vhodné ihned spěchat na veterinu. Bohužel se na něco takového přijde většinou pozdě. Činčila se může otrávit jedovatými rostlinami usušenými v seně, objevily se případy plesnivých větviček ze zverimexu, samozřejmě je nutné dávat pozor i při výběhu (pokojové rostliny, čistící prostředky, léky...). Rádi vše ochutnávají.
  
  
  
• inkontinence
  
  
  Na fotce je samice, u které tento stav nastal po porodu a později se upravil, ani při dalších mláďatech se nevrátil. Ovšem jako ilustrace, jak takový problém u činčilky vypadá je ideální.
  Obvykle jde o vrozenou vadu, takže se objeví během prvních dní života mláděte. Je-li jinak v pořádku a přežije, má taková činčila počurané, mokré břiško. Riziko ale je, že se kůže pod morkou srstí zapaří, odře a mohla by vzniknout sekundární infekce. Je nutno sušit - písek k dispozici, případně pudrovat zadeček, na už podrážděnou kůži pomáhá bepanthen care mast. Vyřešit se to nedá, ale při správné péči to činčilu neohrožuje a neomezuje.
  
  
  
• zánět dělohy u samičky
  
  Velmi nebezpečný stav, který může skončit smrtí samice, je zánět dělohy. Nejčastěji se objeví po porodu, kdy je samice otevřená (jak lze ostatně vidět výše u samičky s inkontinencí, která byla těsně po porodu) a patogeny se mohou dostat, kam nemají. To je také důvod, proč se první dva týdny po narození mláďat nesmí matce dávat písek, který by se tam mohl zanést. Rizikem je nečištěná, špinavá ubikace a vyšší teploty (například v létě). Může se ovšem objevit i přesto, že všechnu prevenci důsleně dodržujeme, třeba pokud v samičce zůstane kousek placenty (nebo hůř mrtvé neporozené mládě).
  Projevuje se výtokem z pochvy, který obvykle zapáchá. Samička je bez nálady, apatická, více pije, nestará se o mláďata... Nebo také nedá najevo nic, ale výtok je vždy veliký vykřičník, že něco není v pořádku. Je nutná návštěva veteriny. Lehčí zánět by nejspíš šel řešit antibiotiky, vážnější, což je většinou, se řeší kastrací samičky.
  
  
  
• kroužek na penisu u samečka
  
  Pokud samec kryje samice, nebo skáče po jiném samečkovi, může se stát, že se mu na penis nachytají chlupy a utvoří kroužek, kterého se sám nedokáže zbavit. Pozná se to tak, že samec se nadmíru pindíkem zabývá a ten mu nejde úplně zatáhnout.
  Je potřeba penis vytáhnout, kroužek manuálně odstranit, potom ošetřit případně třeba olejem, aby jej mohl samec snáze zatáhnout, až opadne otok.
  Pokud se na tento problém nepřijde včas, mohl by penis ošklivě natéct až nekrotizovat, což by znamenalo přímé ohrožení života samce.