Farma a chov koní Vrchovany - nyní Stáj Martina Studničková

 
majitelé (původně) Pavel a Martina Studničkovi

Pavel a Coudy 2 v tréninku, valach z matky Valea po Wattergate, po otci Cry For Me, byl také vlastním odchovem

Pavel a shagya arabský valach Dhab z dob účasti ve vytrvalostních soutěžích

Martina a Arcane (Emil), Zduchovice 2020, valach z matky Emmeli po Why Not, po otci Avalon je také vlastním odchovem, nyní již v novém domově

Martina s klisnou Emmeli (z matky Elina po Bergbaron, po otci Why Not - první ve Vrcho narozené hříbě z tyrolských linií) v tréninku

Martina s pony kobylkou Vendy z dob účasti ve vytrvalostních závodech

chovná klisna Liebling a hříbě Lorey po Avalon, 2018

Mimo haflingy se na farmě setkáte se stádečkem poníků, které se sice za roky, co na farmu jezdím, výrazně zmenšilo, ale i tak tvoří důležitou jednotku kvůli dětským zákazníkům a v minulosti táborníkům.
A v neposlední řadě samozřejmě musím zmínit koně teplokrevné, tvořící třetí stádečko - nalezneme tu provozní koně, chovné klisny i sporťáky.
Celkový počet koní na farmě je kolem stovky, především díky pastevnímu ustájení hříbat.

pastevní ustájení - k dispozici velké pastviny na rovině i s kopečky


pastevní ustájení


ustájení v boxe na noc

Farma nabízí také ubytování a jezdecké lekce - zaplatit si lze jak vyjížďky, tak tréninky na jízdárně/kolbišti, vše po domluvě a podle schopností zájemce.
Probíhá zde také množství závodů a je k dispozici dráha na všestrannost. V létě rovněž probíhají jezdecká soustředění.


odjezd na vyjížďku

výcvik na jízdárně ve skupině

parkurové závody na pískovém kolbišti

drezurní závody na nové jízdárně s geotextilií

výstava koní plemene hafling - Pavel s klisnou Atlantis, se kterou se později stane mistrem Evropy ve všestrannosti

Mnoho let se zde konaly po celé léto dětské tábory, o které byl veliký zájem a tak jsem se sem ostatně dostala i já. Děti se tu pod dozorem učily nejen základům jízdy na koni nebo zdokonalování toho, co už uměly, péči o ně a různým užitečným informacím ohledně koňské fyziologie, potřeb a mnoho dalšího. V součastnosti již bohužel naše tábory z kapacitních a personálních důvodů neprobíhají.

Moje cesta do Vrchovan

Je rok 2007. Na stránkách různých děvčat z Prašného Dvora, které sleduji kvůli novinkám ve stáji, se objevují informace o táboře u koní, kde byly loni a kam se zase chystají. Moc dlouho to netrvá a naším domem se ozývá: "Mami?? Mohla bych jet na tábor ke koním??"

moje úplně první návštěva :) ještě před táborem - mladé kobyly Vesna, Silvie a za mnou Wilma, 2007

Máma nebyla proti.
A tak jsem se to léto ocitla poprvé ve Vrcho... Nedisponovala jsem žádnou kamarádkou ochotnou jet se mnou, takže napoprvé jsem jela sama. No, sama jsem byla max. chvíli po příjezdu - pak se na pokoj přiřítily čtyři o pár let mladší holčiny, z nichž jedna už tam všechno moc dobře znala, a okamžitě jsme se skamarádily.
Tohle první léto se vyznačovalo pár věcma - ve stáji nás radši k žádné práci nepustili (což se další roky změnilo a je to tak dobře, ačkoliv se jim vlastně ani moc nedivím), s nadšením jsem zjistila, že tu není žádný aktivista s programem, takže se toho organizovaně dělá vcelku málo a můžeme se bavit, jak chceme.
Jako lektorku jsme měly Verču, krom ní trénovaly ještě Eva s Monikou. Potkala jsem tu hřebce Ferdu (Frühesch 2), který se mi moc líbil, a jezdila jsem převážně na Šerynce.
Hříbátka byla: Judy (od Jessicy), Mexwel (od Meggy), Monty (od Metelky), Jeff (od Jamie), Dany (od Daisy), Forest (od Lucie), Fido (od Peggy), Fren (od Jasněnky) a Fiebie (od Úhlavy), plus dovezená Elina měla pod sebou malou Elzu.
Na první vyjížďce, s Astrou, vůbec první, kde jsem měla cíleně i klusat, se nám poplašili koně a protože holčina, co spadla první, kobylu pustila, popadaly jsme všechny (tak jsem absolvovala první pád), až na Verču, samozřejmě, tu poté ovšem málem trefil šlak z nás a taky to bylo naposled, co dělala instruktorku.

Jo a potom, co jsem hned po příjezdu sdělila pod jakou přezdívkou píšu do návštěvní knihy jsem tu pro všechny Genča a je to i jediné místo na světě, kde mi tak někdo říká. :-)


v roce 2007 se ještě hodně jezdilo na ponících :) zleva Jessica, Jaka, Šery, Leonka a Metelka, 2007


holčička Nina s kobylou Nerinou (před naší slavnou plašící vyjížďkou) a stará venkovní stáj jak ji ještě pamatuju :-), 2007

 

Další rok (2008) jsem chtěla jet zas - tentokrát se sestřenkou. Lektorky Lůca, Šárka Rybka a obě Terky, Šery jsem vyměnila za Úhlavu - a bála se ježdění tak, že mi z toho bylo obvykle půl dne zle, než jsem to měla konečně z krku. Následek toho prvního pádu...
Proč jsem stejně přijela?
Vzdát se? Nikdy.

No a prostředí, lidi a to "prostě být s koňma" mi přirostlo k srdci a tak jsem zkrátka musela.
Hříbátka toho roku opět byla - Jennifer (od Jaky), Jim (od Jessicy), Shrek (od Šery), Woody (od Vendy), Nela (od Neriny), Emmeli (od Eliny), Guliver (od Gaiy, toho jsem ale ani neviděla), Fantom (od Mony), Faraon (od Jasněnky) a Fabio (od Peggy). A kolem soukromačky Petty běhal krásný hřebeček.

Tento rok byl náročný právě kvůli strachu a taky konfliktům se sestřenkou (hlavně kvůli tomu, že jsem se bála). Byly jsme ve skupině jen spolu. Nebavilo ji chodit jen krokem, což bylo maximum, co jsem zvládala, no zkrátka, veselý to pobyt. Považuji to ale za most k lepším zítřkům...


klisna Elina se svou dcerou Emmeli a hříbětem od Neriny - Nelou, 2008

 

skvělá, protože ne úplně jednoduchá, ponička Šery a její syn Shrek, 2008

 

A ty posléze přišly. V roce 2009 mi má kamarádka Míša sdělila, že má pro mne perfektní parťačku s sebou... Tak jsem poznala Léňu. Ten rok někoho, nevím, kdo to byl, a určitě v tom nebyl žádný úmysl, napadlo posadit mě na Jaku. Tak jsem poznala svou malou lásku.
A díky vyjímečnému vztahu s ní jsem se přestala bát.
Instruktorky tenhle rok byly obě Terky, obě Šárky a Káťa - tudíž dá se říct plná polní. Poprvé se mnou na týden přijela i nejmladší ségra. I v tomto roce se narodilo dost hříbat - Asus (od Neriny), Ester (od Eliny), Marlen (od Mony), Lily (od Lucie), Úpa (od Úhlavy), Conan (od Wilmy) a Coudy (od Valey). Peggy přišla o hnědého hřebečka, kterého jsem našla osobně.

v plném provozu :-D já s Jakoušem před vyjížďkou a probíhající rekonstrukce venkovní stáje, 2009

 

Marti a shagya arabský valach Amír Al Asmar, 2009

 

klisna Valea a část ročníku hříbat 2009

 

Další rok (2010) - už jsem chtěla jenom Jakušku. Sestava zůstává - jede se mnou Léňa, taky ségra i s naší mamkou, instruktorek opět plná polní. Bylo to krásný léto - poprvé jsem se na Jakču posadila bez sedla, což pro mne byl zážitek, užívala jsem si to, že se s ní ničeho nebojím a byla jsem moc spokojená. V kruhovce jsme měly první hodinu bez dozoru, jen s Léňou...
Tohle léto jsem taky ve Vrcho poprvé potkala Blanku, zatím hlavně jako fotografku. Narušila mi úlevy z programu, neb se ukázalo, že domluva s Martinou pro ni jaksi neplatí...  A samozřejmě zjistila, že to nebyl dobrý nápad teprve, když jsem její program neunesla (ne že bych jí neříkala, ať mě nechá na pokoji přesně proto). No jo, no, co s ní člověk nadělal... :-D
Narodila se dvě hříbata - Carla (od Carmenie) a Elita (od Eliny).


mlaďoši na jízdárně - zleva Šája s Fidem, Terka s Forestem, Pavel s Fiebie a Ruda s Fren, 2010

V roce 2011 se mnou už Léňa nejela.
V té době měla nějakou dobu pronajatou svoji poničku Lízu a když zjistila, že vzít si ji s sebou by ji zruinovalo, zato k Soně na Prašný dvůr s ní může přijet prakticky za pár korun, volba byla jasná a za zlé jsem jí to neměla. Samozřejmě jsem chtěla na ježdění zase jen Jakušku. Týden se mnou opět byla ségra s mámou.
Instruktorky Šárka F., Káťa - ty dvě mne toho léta naučily celkem dost, obě Terky.
Vždy si budu tenhle tábor pamatovat - dozvěděla jsem se o přijetí na veterinu, začala si trochu víc povídat s místními stálicemi, zjistila, že se opravdu směstnáme dozadu do Šárčina autíčka asi tři nebo čtyři plus pár pytlů krmiva...
A bohužel se stala i jedna tragédie - při lonžování se fatálně zranil mladý kůň Fantom a musel být později utracen. Ale zato se ten rok narodilo neplánovaně hříbě od Luny - hřebeček Lumír, kterého jsem tedy jako prcka neviděla, ale viděla jsem atrakci - mulíka Valiho, který se tu narodil dočasně ustájené pony kobylce tábornic.


haflingerka Phonix v podvečer na pastvině, 2011

 

Rok 2012 - instruktorky Káťa a Terka Rybka, jestli byla nebo nebyla i druhá Terka si nejsem vůbec jistá. Opět jsme se setkaly s Blankou. Hříbátka se žádná nenarodila, protože byl v té době horší odbyt (a ty dobré haflošky ještě moc mladé na to, aby byly matky). Na ježdění jsem měla pořád Jakís, zas se mnou byla ségra s mámou, začaly mi mírné konflikty s holkama instruktorkama kvůli věcem co dělám a jiným, co nedělám. Zpětně musím uznat, že měly (jak jinak, no) v lecčem pravdu a sama sebe jako tábornici bych asi občas něčím flákla. Jinak se nám vcelku dařilo.


já a Jakina cestou z jízdárny, 2012

Zorka na pastvině, 2012

 

Rok 2013 - konečně jsem našetřila prachy a platím si s Jakís lekce navíc. Jede se mnou ségra, bez mámy.
Hříbátka opět nejsou, ale už se aspoň zase připouští a narodila se dvě telátka (to je taky novinka - pořízeno stádo masných krav).
Instruktorka je na náš turnus jen jedna - Blanka. Pomocná síla "druhá" Káťa, kterou jsem předtím ani neznala. Tento rok se dost změnil můj pohled na jezdectví, trochu víc jsem se rozhodla, k čemu tíhnu a co chci dělat dál. Poprvé jsem udělala program pro děti, protože jednak mě to baví a druhak cítím určitou povinnost odvděčit se nějak Martině a Pavlovi za to, že můžu dál jezdit na tábory.
Co se týká Blanky, kterou jsem měla jako lektorku vůbec poprvé... Řekla bych to tak, že někdy mezi chvílemi, kdy jsem měla chuť po ní něčím hodit - a vůbec nepochybuji o tom, že ona měla zase chuť něčím hodit po mně  - jsem zjistila, že doopravdy není zas tak nesnesitelná a pak co jsem ji trochu víc poznala, se z nás staly kamarádky. Chtěla jsem si ji dokonce jako lektorku už nechat natrvalo.

S Jakčou jsem absolvovala první pád z jejího hřbetu co ji znám, když nepočítám sesun i se sedlem. ;-)

Jinak špatné zprávy toho roku - došlo ke krádeži mladé haflingerky Flinki z pastviny, dílem jedné z tábornic, jak se později zjistilo, která se naštěstí díky sociálním sítím vystopovala a díky rychlé noční akci Marti s Pájou a policie se vrátila domů. A nejmenší ponička Leonka, maskot Vrchovan, odešla z tohoto světa navždy. :(


tehdy čtyřletá mladá kobylka Úpa, 2013

 

já, Nerina a Blanka, to už jsme se nechtěly navzájem zabít, ale zahájit spolupráci :-P rozhodně nikdy nezapomenu, 2013

 

V roce 2014 jsme vyrazily se ségrou. Byla tam s námi Terka Mašková, Šája a stavila se Blanka, kterou jsem původně chtěla jako trenérku. Ale protože jsem ji mít nemohla, opustila jsem "svou" skupinu klusovek - byla jsem tam od první návštěvy zařazená až dosud! - a začala jezdit sama. Spokojená, že nemusím nikam spěchat, stihnout daný čas, nakoupila jsem Jakunce spoustu věcí (tlumící podložku, podocasák, dečku, bandáže, čabraku v oranžové, uzdečku a dokonce i třmeny) a tak to na ni potřebuju taky stihnout nandat... Samy se snažíme trénovat a učit, co mi ukázala Hanča z ranče.
Absolvovaly jsme první cval na jízdárně, když se tedy Blanči dorazila podívat. Bohužel toto léto už bylo naposledy, co jsme se spolu ve Vrcho sešly...
Lucka se zamilovala do teplokrevné kobylky Marlen, dcery Mony - ta byla úplně první, na kom jsem tu vůbec seděla.

Narodilo se pět hříbat - klisničky Daisy S (od Deminy, prodány obě), Whitney (od Wunji), Hedvica (od Hellenicy), Fiola (od Fantasy) a hřebeček Arcane (od Emmeli, říkáme mu Emil).


mladá kobylka Marja, skoky ve volnosti, pravděpodobně kvůli výkonnostkám, 2014

 

Emilce se narodil Emil, budoucí Martiny drezurák, 2014

 

Napřesrok, 2015, jsem se zase snažila o inovaci - Jakís má problémy s očima a tak jsem koupila masku proti hmyzu. Ostatním koním ve stádě se nelíbila a vyhnali ji přes noc kousanci ze stáda, takže byla týden nepojízdná. No, se to nepovedlo...
Situace jsem využila k tomu, abych se posadila na co nejvíc jiných koní, začínám asi chápat, že by bylo dobré učit se na větším vzorku populace, než je jedna kobyla. :-) A tak zkouším její sestru Judy, teplokrevné kobylky, hafloše, zkrátka co můžu vzít sama na jízdárnu. Dál se učím bez dozoru a zatím mi to stále ještě vyhovuje... Je tam Šája, která ve Vrcho už nějakou dobu bydlí, a taky Terka.
Narodilo se opět pár hříbat - klisničky Wilemína (od Wilmy), Jesica (od Jennifer, takže vnučka mojí Jakunky), Evelína (od Emmeli) a klisnička od Flinki, jejíž jméno neznám, a hřebečci Dracula (od Fren), Castiel (od Marji), Amater (od Hellenicy), Ally (od Phonix). Hříbě měla nejspíš ještě Fantasy, ale nejsem si jistá, co to bylo a jak se jmenovalo.
Tento rok se poprvé posouvám alespoň trochu z pozice tábornice. Finanční situace už není taková, abych mohla platit tolik a tak je to teď půl na půl.


já s toho času nepojízdnou Jakunou na procházce, 2015

 

Marti s Pájou a kobylou Omirou, výkonnostní zkoušky, 2015

 

...což o rok později, v roce 2016, přešlo k tomu, že jsem se už stala prostě pomocnou silou. :-) Co kdo teda komu má platit jsme musely ještě časem doladit (a v podstatě tato debata nikdy nekončí :D :D). Snažím se trochu ulehčit Šáje, která je vlastně sama na stáj a turisty, aspoň na ty dva týdny. Máme hříbátko sirotka, opustila nás Flinki a zbyl po ní hřebeček Artuš, takže mám v péči malé miminko... Kterému teda pomáhá teta Phonix, která má pod sebou ještě vlastního hřebečka Arnolda. Na tábory je tu Káťa a Terka, já se snažím být co nejvíc užitečná a dělám zase program, hodně zaměřený na veterinu. Kreslím diplomy, pracuju si nadále sama s Jak...
Akorát mě chytá depka - je to první rok - že vlastně nevím co jsem a co se sebou. Ale Káťa a taky Jana s Jasňou mě z toho vytáhly. Zjišťuju pár zajímavých informací, například že jíst jednou denně člověku skutečně nestačí. :-D
Krom dvou výše zmíněných se narodili ještě hřebečci Wiliam (od Fren) a Aznavour (od Marji), nejspíše měla hřebečka i Fantasy, nejsem si jistá, zda to byl ten, nebo ta... Kobylky se pak narodily Wanesa (od Wilmy), Katrin (od Katty), Olivie (od Omiry), Lieba (od Liebling) a Sandra (od Sagary).


Omira a malá Olivie, další z budoucích Marti drezuráků, 2016

 

krmení sirotka Artuše - v pozadí jeho adoptivní matka Phonix s vlastním hříbětem, 2016

 

2017 - rok zvláštní, kdy se můj život změnil po všech stránkách. Ve Vrcho to bylo poslední léto, kdy tu ještě bydlela Šája, první rok, kdy jsem jela doprovod na vyjížďku (málem mě trefilo, ale zvládly jsme to :D), objevil se mi tu konflikt se zákazníkama, se kterýma jsem do něj ale pochopitelně nemohla jít (a to jsem ještě nevěděla, že je budu potkávat taky další roky teda) a trvalo dloooouho, než jsem v sobě tu křivdu zpracovala.
Ale taky to bylo léto, kdy mi došlo, jak moc mám všechny tady ráda. Dozvěděla jsem se, nebo mi samy došly, některé věci o kterých veřejně psát nebudu, ale za následek to mělo mimo jiné postupné opuštění jiné z mých stájí. Uvědomila jsem si, že tady jsem doma, že sem nejezdím už kvůli Jak, ale kvůli všem. A to léto bylo taky počátkem další doby, kdy už konečně jezdím i během roku na víkendy.

Hříbátka toho roku byla Walentina (od Wilmy), Cadillac (od Úpinky), Feliša (od Fren), Elinore (od Emmeli), Urschula (od Unadonny), Phiebie (od Phonix) a Adrian (od Marji). Tento svět opustila stará zasloužilá provozačka a velká láska mnoha vrchovanských generací Vandička.

 

Nugát, 2017

 

Léto 2018 jsem tu potkala slečnu, kterou bych nečekala - Markét, jedno z "mých" dětí z Prašného dvora. :-) Už proto to bylo fajn léto, i když časy, kdy jsem s Jak pracovala každý den už jsou pryč (sama jsem se hnout z místa nedokázala a nikoho jsem s tím nechtěla otravovat). Někdy zjara tenhle rok jsem se taky konečně zeptala na to, jestli si ji budu moct v řádu měsíců už koupit. Odpověď bych s odstupem přeložila jako "ne, ale nechci ti to říct napřímo, abychom tě neztratili" a záhy mi taky došlo, že to takhle je. Nicméně k tomu musím říct, můj život mi už dávno ukázal, že všechno má svůj čas a důvod, tento případ nevyjímaje. Z odstupem to bylo jedině rozumné a hlavně pro mne.
Začal se rodit nápad, že bychom mohly mít vlastní tábor a děti, s Markét, ta představa se mi moc líbila.
Narodily se skoro samé klisničky - Wivien (od Wilmy, která potom po letech farmu opustila - koupila si ji Šája :) ), Fatima (od Fren), Kordula (od Katty), Lorey (od Liebling), Ofélie (od Omiry), Dascha (od Demelie) a jediný hřebeček Apricot (od Hoffnung).
Tento rok v srpnu proběhlo mistrovství Evropy haflingů a za nás se účastnili: Marti s Emilem (Arcane) a Nivou, Pája se Sinou, Janča se Sunflower. Přičemž Martině se s Emilem podařilo získat druhé místo.
Náš svět opustila druhá vrchovanská stálice, skvělá kobyla a spolehlivá provozačka Úhlava.

 

Emílek v zimě, 2018

 

Míša a její tři oři :-) zleva Dodo, Antigona a Troja, 2018

 

O rok později, v létě 2019, jsem byla poprvé v životě instruktorka. Hodně to pro mne znamenalo, několik let jsem trochu bojovala s tím, jakou roli tady vlastně hraju, když jsem odrostla táborům, ale zároveň jsem nikdy nepatřila k vedoucím, měla jsem pocit, že jsem tak trochu navíc a málo využitelná. No a teď mám vlastní děti. :o) Jeden týden napůl s Terkou, druhý s Káťou... Třetí tu byl cizí tábor a já jim konečně odpustila dva roky starý incident (ale nezapomněla).
Tou dobou jsem ale řešila dost vážné starosti s jednou mou blízkou duší a tak jsem si to ani moc neužila - a myslela, že to doženu další rok... No, jenže ony to byly tábory poslední. To mě mrzí dodnes.
Jinak se změnilo pár věcí, Míša, která si koně přivedla rok předtím, se přistěhovala natrvalo, takže jsme utvořily celkem dobrej tým spolu, Dan s Káťou přivítali na světě chlapečka Davídka, čímž se z Marti s Pájou stali prarodiče, parta lidí se trochu mění, někteří nás víceméně opouští (spíš více). To už je asi život...
Já už vlastně nejezdím vůbec, ale v tuhle chvíli mi to ještě nevadí.

Narodily se klisničky Unka (od Úpinky), Elis (od Emmeli - po letech se pak tahle kobyla, která se svou matkou Elinou stála u začátků chovu tyrolských linií haflingů ve Vrchovanech, prodala), Unabella (od Unadonny), Mahulena (od Marji) a Doris (od Demelie). A hřebečci Newboy (od Bahar), Newplayer (od Sunflower), Nessos (od Hoffnung) a Míšině kobyle Antigoně se narodil Cefalos alias Filípek.

 

klisna Sunflower a její první hříbě, 2019

 

Rok 2020 - posunula jsem se o velikej kus dál, ve všem. Míša mě vrací zpátky k ježdění, na které jsem nějak postupem času rezignovala, ale vlastně to tak vůbec nechci.
Začala jsem víc jezdit na závody nejen jako podpora, ale taky hlavně Marti oška a baví mě to, starat se co kdo potřebuje a chce, hlídat starty a kde se nachází která část výstroje... Zdá se, že pokud zrovna běžím s koněm číslo jedna do stáje, vyměnit za číslo dva, na krku mám foťák a po kapsách a porůznu uvázané na sobě náhradní díly, podbřišníky, šporny, přilby a tak dál, cítím se konečně správně využitá a zřejmě mi to docela jde.
Letos už naše tábory nejsou, co si uspořádaly holky a neřekly mi o pomoc, to se snažím moc neřešit, dělám, co je potřeba a čím víc mluvím o některých věcech, tím víc se řeší a tím víc vím, že jsem tu doma, že sem patřím. Teď už je to v podstatě i jediná má stáj. Nikdy bych nečekala, že se jednoho dne dostanu tak blízko k nim všem, ale je to tak a jsem za to moc vděčná. Stejně, jako bych neřekla, že mě někdy bude trénovat Marti sama a už se párkrát stalo, za což jsem vděčná zrovna tak. Čím víc vím, tím mám radši. :-)
Hříbata letošního roku - bilance smutnější - při porodu jsme přišli o kobylu Elitu i s hříbětem (byla by to klisnička) a máme opět hříbě sirotka, klisničku Riju, jejíž matka Roja uhynula na mykózu vzdušných vaků, vzácné, ale dost fatální onemocnění, které jsem dosud znala jen z přednášek na veterině. Malé se ujala Sina a odchovala ji i se svou vlastní kobylkou Symphony. A poslední, nebo vlastně první, protože se první narodila, je taky klisnička Kelly (od Katty).

 

Marti s kobylkou Olivií ve Zduchovicích - měla jsem tři svěřence (Marti nepočítám :D) a konečně dostatečný využití... 2020

Rok 2021 nám všem přinesl veliké změny, které započaly již loni a letos vygradovaly až k rozvodovému řízení Martiny a Pavla. Situace byla delší dobu neúnosná a nyní je otázkou do budoucna, jak přesně bude pokračovat provoz farmy, majetkové vyrovnání a spolupráce jich obou.
Z těchto důvodů se Martina vzdala svých závodních koní. Věřím ale, že až uplyne potřebný čas, vrátí se k soutěžím...
Co se týká mě, aktuálně trávím ve stáji poměrně dost času, zvládly jsme ještě i nějaké ty závody, ale taky výlety, nákupy... A moje (pomalé) zdokonalování v ježdění, což je zatím vidět minimálně, ale třeba se to jednou taky změní. :-D Už k nim patřím asi nejvíc, jak patřit můžu a rozhodně asi 100x víc, než bych kdy doufala.
V chovu jsme letos přivítali tři hříbata - hřebečka od Antigony, jménem Hefaistos, a dvě klisničky - Umpalumpu od Úpy a Walerii od Walentýny.


Marti nejlepší koník Emil - poslední společné závody ve Zduchovicích... 2021

Rok 2022 začíná složitou situací nejen doma, ale tak nějak celosvětově. Na jaře se pak můj tým i několik dalších lidí okolo rozhodl splnit mi sen a dostala jsem svojí kobylku Jaku k narozeninám. Asi větší důkaz toho, jak mě mají rádi, nemůže existovat. A když se ohlédnu za celými patnácti lety, co už jsem ve Vrcho, za někdy jednoduchou, ale někdy taky těžkou a složitou cestou k tomu, jak se věci mají teď... Rozhodnutí jet tam a zůstat napořád bylo to nejlepší, které jsem mohla udělat. Jsem vděčná za to, co v nich mám.

 

Rok 2023 není o nic jednodušší. Stalo se tolik věcí, které ještě ztížily už tak těžkou situaci, nicméně pozitivní je, že jsme vše ustáli. Stáj funguje dál a všichni pevně věříme a uděláme všechno pro to, aby to tak zůstalo.