Byl rok 2007 a já se vrátila ze svého prvního tábora ve Vrcho... V srpnu, jak je pravidlem, jsem odjela do Mitrovic - no a tam jsem se hned dozvěděla, že ve vedlejší vesnici teď má někdo koně a že se tam musím podívat a třeba se i svézt...
Taky že jsme se tam s tátou brzy vypravili na obhlídku. Avšak rozhodně ne proto, abych se svezla na koni, nýbrž proto, abych tu případně našla nová přátelství a s koňmi se tu učila, ať už za finanční příspěvěk, nebo za pomoc. Kterou jsem ostatně vždy ráda poskytovala bez ohledu na to, jestli se pak s koňmi bude či nebude pracovat.
Na ranči nás uvítal Robert, kterému nikdo neřekne jinak, než Robin, a to velmi přátelsky, věděla jsem hned, že tady se mi líbit bude. Víte, jaká je atmosféra ve stájích, když tam přijde někdo cizí - všichni koukají, kdo to zas otravuje a co chce. Tak to tady přesně není, nikdy nebylo. Robin nás provedl, ukázal koně, povídal o plánech, co tam ještě všechno bude, o tom, jak si koně pořídil a tak, okamžitě si padl do oka nejen se mnou, ale i s mým tátou, a pak se hovor stočil ke mně a mé výuce jízdy na koni... Na ranči se přirozeně dělá western, ačkoliv s mnoha prvky třeba drezury, což jsem nikdy dřív nedělala, ale to nebyla nikdy překážka. Co mohla být - můj strach, po tom pádu na táboře... Robinovi jsem o tom řekla a někdy během popisu jaký kůň by byl pro mne ideální (v té době takový, co se vlastně ani nehýbe) pokýval hlavou a řekl "aha - takže houpací?". Nesmál se mi, jen jsem pak hned byla uvolněnější.
já s Brentíkem na lonži, 2007
V té době byli na ranči koně čtyři - ustájená bílá Mája (Májová noc), dvouleté hříbě Bibinka (Habibi), nesmírně šikovný Brentík a kliďaska Sheyla s problémovou nožkou - artróza vedla k nutnosti přetění nervu, takže jedno kopyto prostě necítila...
Mým prvním učitelem tady se stal Brentík. Robin mě na něj posadil a zjistil jednu zásadní věc - že nemám klidnou ruku a to ani trochu. Žádné drama se z toho nedělalo, jen mi v klidu vysvětlil, proč je to nutné a vyměnil Brentovi uzdečku za ohlávku s tím, že na tom zapracujeme a až to budu umět, můžu teprve jezdit na uzdečce.
Pak nám taky řekl, že další den (nebo tak nějak) přijede jeho přítelkyně Hanička a pak si mě vezme na starosti nejspíš ona.
Tak se taky stalo a já jsem poznala svou doposud nejmilejší lektorku u koní... Rychle jsem poznala, že všudypřítomná pohoda, která na ranči vládne, ten klid a přátelská nálada, se mi líbí a pomáhá mi. Když tam jsem, je mi vždycky líp a také se mi vrací chuť do práce - krásně to bylo vidět onoho léta, kdy jsem přijela po určitých problémech ve Vrcho a hlavně po šíleném zkouškovém ve škole vysílená, zničená a zoufalá z toho, jak mi to s koňmi nejde. Během lekce s Haničkou se mi vrátila sebedůvěra i chuť jít dál.
K prvním čtyřem koníkům na podzim toho prvního roku přibyly dvě kobyly na ustájení - ryzka Sherry, která se moc dlouho neohřála, a welsh pony kobylka Fíbí (Bohemia Little Phoebe), ta naopak zůstala na ranči dlouhé roky.
V roce 2008 dorazila chovná posila - klisna QH importovaná z Kanady, první čistě Hanči kůň, velmi hodná a tolerantní učitelka a taky výborná matka. Bonnie (Lazy Kay Bonanza). Dále tu chvíli pobývala krásná, i když rozhodně ne čistá a určitě ne tyrolská, haflingerka Granada a taky se přistěhovala Princezna, strakatá ponička jež se stala hlavním koníčkem pro děti. I pro mne v určitém období, je to jediná parťačka, s níž jsem se nebála sama na vyjížďku...
nedávno dovezená kobylka Bonnie - Lazy Kay Bonanza, úprava kopyt, 2008
Rok 2009 byl prvním, kdy se na ranči narodila hříbata. Jako úplně první přišel na svět ryzáček Speedy, narodil se Sheyle, a brzy ho následoval druhý, syn Bonnie, který dostal jméno Jak. Pro nás vždycky Jakouš, Jakíno - později plemeník Bono Jac Bonanza, povahově nejlepší hřebec, co jsem kdy poznala. Od narození jej však provázela smůla, už jako malý si poranil přední nohu a v jeho šesti letech si tu samou zlomil...
Speedy se později prodal a dlouhé roky žil na ranči dál, v majetku Marti.
V tomto roce tu chvíli pobývala bílá kobylka Norina s poněkud nekonvenčním majitelem, který si ji naštěstí záhy zase odvedl. A možná Dany valach Orion, nejsem si jistá rokem, každopádně taky na ranči pobýval jen chvíli.
klisna Sheyla a hříbátko Speedy, 2009
klisna Lazy Kay Bonanza a hříbě Bobo Jac Bonanza - Jakíno, 2009
O rok později, 2010, se narodila první klisnička a to Brigi, dcera Bonnie. Malá zrzka byla finančním dorovnáním s bývalým majitelem matky. Na ustájení, později odkup, přišel ryzáček Limburg, kterému nikdo neřekl jinak, než Livi - dlouho pak jeden z učitelů pro klienty, a taky mladá paint klisnička Shellka.
podzimní Bíba - Habibi, 2010
V roce 2011 přišla na svět další dvě hříbátka. Prvního potomka porodila strakatá kobylka Bibi a to stejně zbarveného syna Hidalga. Bonnie se narodil také hřebeček, pěkný hnědák s lysinkou - Crazík.
Hidouše později koupili Batelkovi a dokud s ním Sára nezačala více sportovat, zůstal v ustájení. Crazíka si koupil Pája a stejně jako Speedy s Marťou a Martinkou zůstal dlouhé roky členem stáda na ranči.
Na ustájení se na chvilku objevila hnědka Charlotta, na delší dobu miniponíci Sajmon s Deniskou a byl přikoupen plňásek Boban, později se stal parťákem i majetkem Danči.
Náš svět k nesmírné lítosti všech, co ji znali, opustila Sheyla, teplokrevná kobylka s dlouhodobým problémem s artrózou a kopytní kostí na přední noze.
Hanče a Robertovi se narodilo první dítě, syn Davídek.
miniponíci Sajmon a Deniska, malí miláčci, 2011
2012 opět v něčem prvenství - na svět tu přišlo první hříbátko od ustájené kobyly. Krásná welsh cob klisnička Rebečka, kterou s menší pomocí porodila Fíbinka.
A Bonnie konečně dala kobylku, pokračovatelku rodu - ryzku Goldie (Bonanza Golden Lark).
já s Princeznou na své první vyjížďce bez sedla :-) 2012
V následujícím roce byl uchovněn hřebec Jakíno, leč připustil jen jedinou klisnu a to naši Bibi.
plemenný hřebec Bono Jac Bonanza 2013 před uchovněním
traktor nám uvízl na louce a kluci se hned šli podívat - Hollywood Crazy Jac, Hidalgo a Speedy, 2013
2014 tedy přišel na svět Jakínův první, bohužel taky jediný, potomek. Hnědý hřebeček Lucky, z matky Bibinky, kterého si koupila Robertova dcera Verča, majitelka také mého prvního učitele tady, Brentíka.
Bonnie porodila hřebečka Bondiho s pracovním jménem Špion, jeho otcem je nádherný hřebec Imprints Legacy. Sice to nebylo původně v plánu, ale tento barevně zajímavý hřebec (asi smoky black) zůstal hřebcem, uchovnil se a nyní je to plemeník Bondi Kay Legacy.
Jako překvapení toho roku se po těžkém porodu stala matkou hřebečka taky miniponice Deniska. Sajmon, dlouho oboustranný kryptorchid, jedno varle nakonec spustil... A byl z toho mrňousek, hříbě do náruče a na klín. Solánek. Všichni tři prckové pak byli ale prodáni.
V tomto roce jsem tu taky absolvovala jako divák super kurz přirozené komunikace s Katkou Santarovou. A aby nebylo málo chlapečků, na podzim se narodil druhý syn Vojtíšek i Hanče s Robertem.
kámoši, co si nedají chvilku pokoj, Sajmon a Crazík (Hollywood Crazy Jac), 2014
mladé klisničky, welsh cob Rebeka a quarter horse Goldie (Bonanza Golden Lark), 2014
V roce 2015 byla od hříbat pauza. Ale probíhaly kurzy s Hankou Čechovou, přišel na ustájení chlaďas Gran, který stále na ranči je, taky bezpůvodový hafling Hopík - toho si později vzala Hanča do péče, protože jeho majitelka bohužel po těžké nemoci zemřela...
Já tu strávila po všech stránkách zajímavý víkend s Blankou, kterou jsem "přivedla na návštěvu" a jinak jsme se znaly z Vrchovan.
V létě měl smrtelný úraz náš milovaný Jakíno a už nebylo pomoci.
jeden z Dětských dnů, roky vyhlášená akce, Pája s Crazíkem (Hollywood Crazy Jac), 2015
plavení koní v nedaleké nádrži Fialka - Marťa se svým Speedym, Janča a Hollywood Crazy Jac, 2015
Ani další rok nebyl jednoduchý, protože ačkoliv provoz ranče nijak zvlášť ovlivněn nebyl, v soukromí tu byl boj s nemocí, vyvstávaly problémy, těžká doba.
Na ustájení přišel Viggo, vysoký hnědý valach, a Petra si napůl s Vlaďkou koupila a tady ustájila hnědou kříženku Wokurku.
mladí hřebci Bonďák a Lucky, neboli budoucí plemeník Bondi Kay Legacy a Lucky Sparkling Starr, 2016
V roce 2017 přišla opět na svět hříbata. A to hned tři.
Hřebečka champagne, obratem prodaného za super cenu, porodila Bonnie a to po hřebci Wins Shine. Prcek dostal jméno Winner a už jako malý projevoval talent do sportu, hlavně rychlé reakce.
Své první hříbě, také hřebečka, krásného ryzáka s lysinkou a flekem na boku, přivedla na svět její dcera Goldie. Otcem malého Snapíka je hřebec Smartest Magician. Tenhle malý je nesmírně chytré a učenlivé zvíře, co by se nejvíce hodilo do práce s dobytkem a zatím ještě nebyl prodán.
No a Bibi se narodila první dcera, tak trochu omylem, černá kobylka Rozárka. Ale musím říct, že právě ta mě oslovila nejvíc a patří mezi malou hrstku koní, ke kterým mám jiný, hlubší, vztah. Nicméně je prodaná...
na pastvině u hříbat - Winner (Winner Charm Bonanza), Snapík (Lazy Magic Snape) a Rozárka s klisnou Lazy Kay Bonanza, 2017
V roce 2018 se přistěhovala chovná QH klisna Gill, Hanča získala certifikát o absolvování Straightness trainingu s Bibi, Robertova dcera Verča se vdala... A bohužel od tohoto roku, kdy už všechny problémy nastřádané za spoustu let vygradovaly, stáj vlivem okolností upadá.
Odešla víceméně celá parta lidí (Mostečáci Martinka s Marťou a Pájou a koníky Crazíkem a Speedym, Petra s Vlaďkou a kobylkou Wokurkou, později Maruška s Fíbinkou, Danča s Bobanem...), manželství Hanči s Robertem dospělo k začátku svého konce, což samozřejmě znamená i konec stáje tak, jak jsem ji znala já.
Hanka s klisnou Habibi pracující podle kurzu straightness training, 2018
Ještě následujícího roku se narodila tři hříbata - nově pořízená Gill porodila palomino hřebečka Bondis Little Joe, Bonnie svou už nejspíše poslední dceru, tentokrát hnědou klisničku Tyme To Shock, a Goldie druhého syna, tentokrát černého hřebečka Bondis Lazy Jim.
Bohužel se nedalo jinak, než alespoň některé koně prodat a volba padla právě na Goldie, byť to nikdy v plánu nebylo. Má dobrý domov a to je hlavní. Její poslední hřebeček je také prodaný, bude pracovat s dobytkem. Na ustájení přibyl plavý valach Pankie s majitelkou Terkou, která aspoň trochu pomáhá.
Hanča a malý hřebeček Bondis Little Joe, 2019
V roce 2020 se vrátila na ustájení po letech paint kobyla Shellka, bohužel není jezditelná a přes zdravotní potíže ani vhodná do chovu, takže praticky neprodejná, a ještě další asi dva koně.
Blíží se rozvod a do budoucna Hanča bude muset vybudovat svoje zázemí o pár vesnic vedle, kde má zatím neopravený domek a věřím, že jednou to tam bude super. Až se tak stane, jistě bude mít zase čas a síly učit další lidi to, co sama s koňmi tak dobře umí.
Stáj v Mítově zatím také nezaniká a pravděpodobně tu bude fungovat ustájení i nadále.
Co se týká mne, na ranči Bílá skála jsem našla pohodu a klid na hodně let, směr, který se mi líbí a ráda bych se k němu jednou co nejvíc přiblížila, přátelství s Hančou i pár dalších lidí, které jsem tu měla ráda, oblíbenou kobylku Princeznu a jednu srdeční - Rozárku... Mám to tam ráda a je mi líto, jak všechno končí. Obrovská škoda. Ale bohužel.
Nicméně věřím, že v budoucnu se Hance podaří vybudovat něco krásného i v novém působišti, kde se také potom budu vyskytovat namísto staré stáje v Mítově.
Rok 2021 přinesl dokončení rozvodového stání a přípravy na stěhování Haničky pokračují, měly by ještě letos i finišovat. Koně se rozestěhovali, ať už na novou pastvinu, kde pobývá Hanky stádečko, nebo na úplně jiná místa. Narodilo se hříbě Gillce, hnědá klisnička.
já v sedle nezapomenutelného pana hřebce Jakína (Bono Jac Bonanza) v r.2015, z našeho víkendu s Blankou - foto Blanka Škantová
já a Denisky mrňousek, 2014, jeden z nezapomenutelných zážitků :-)
Rok 2022 a 2023 byl ve znamení budování nového zázemí v Újezdě a zlepšování všeho, co se dalo. Hanky koně pobývají na louce s přístřeškem, kde se teď zrovna buduje lepší zázemí i pro nás. Vypadá to, že už bude konečně lépe. Z koní aktuálně zůstaly jen Bonnie, Shockyna (její poslední dcera), Bibi, Gill a Bondík (plemenný hřebec). Na ustájení Panky s Viggem. V Mítově na původním ranči jsem od odchodu Hanky nebyla a nemám to ani v plánu.