Jak ošetřit a fixovat

Jednou to zažije snad každý majitel nebo chovatel zvířat - některý ze svěřenců je nemocný a potřebujete do něj dostat léky. Ať už se jedná o probiotika, antibiotika, léky na bolest a ať už to je tabletka, sirup, nebo sypký prášek, někdy to je s našimi pacienty celkem boj. Jak ale zařídit, aby se lék dostal do tlamičky a ne všude po okolí?

Máme zkušenosti s podáváním všech výše zmíněných podob, krom tedy injekční, což vám stejně většina veterinářů na doma úplně nedá. Pokud ano, jde o léky s aplikací pod kůži, která se dělá většinou za krk do kožní řasy - tedy chytíte dvěma prsty kožní řasu a aplikujete obsah stříkačky, zhruba v úhlu 45° tuším, zvíře vám musí podržet někdo jiný.

Tablety - vcelku je, pokud nejde třeba o kalcifit (doplněk stravy s vápníkem, ten žerou některé činčily samy a některé vůbec), do činčilky nedostanete. Dávka bývá malá, my měli naposledy podávat čtvrtinu, což ještě jde, bývají i osminy. Tabletu si na požadované kousky musíte rozdělit ostrým nožem. Potom dávku rozdrtíte na prášek. Ten si já osobně dám na lžičku a pomocí inzulínky přidám trošku vody a trošku přesnídávky (100% jablečná nebo mrkvová), promíchám a nasaju do inzulínky. Jde to většinou tak, že máte hodně bublin ve stříkačce, ty je dobré vyklepat. Stříkačkou párkrát poklepejte o hranu stolu, nebo do ní lze cvrnkat nehtem, až bubliny budou nahoře u konu stříkačky, pak je můžete opatrně vytlačit ven a zbude vám tak v inzulínce jenom lék.

Používám inzulínky proto, že se jedná o malinké objemy. A při vzpouzející se činčile čím menší objem, tím líp. ;-)

Sirupy a kapaliny - většinou je dostaneme taky v inzulínce, ale pozor, pokud máte plnou inzulínku např. meloxicamu, léku na bolest, který je sladký a lepí, ale i jakéhokoliv jiného tekutého sirupu, často se stříkačka zasekne a potom vám z ní vyletí ne jenom potřebná dávka, ale třeba půlka, nebo všechno, co v ní bylo. Zaprvé lze zvíře předávkovat, zadruhé přijdete o léky a musíte je sehnat znova. Proto si osobně vždy přendám všechen sirup do větší injekční stříkačky, kde jej uchovávám, a inzulínkou vždy naberu jen ten objem, který potřebuji dostat do pacienta.

stříkačky2v1.jpg

Takto do větší stříkačky se špuntíkem dám všechen sirup co obdržíme a potom inzulínkou odebírám potřebné dávky.

Prášek sypký - v této formě dostanete probiotika, nebo rodicare. Probiotika se rozpouští ve vodě, což provádím na polévkové lžíci a naberu potom do stříkačky, tady už ne obvykle do inzulínky, ale třeba 2 nebo 3ml do malé injekční stříkačky. Do činčilky nedostanete tento objem naráz, ale postupně jí ho vpravíte do tlamičky.

Co se týká Rodicaru - koupíte si Rodicare instant, prodávají se pytlíčky po asi 20g a nebo pixla 170g, která se vyplatí, pokud víte, že to bude na delší dobu, nebo máte zvířat víc a potřebujete zásobu. Je to zelený prášek, kterého naberete asi odměrku (v pixle už je přibalena) nebo lžičku. Rozmíchá se ve vodě. Já to dělám tak, že prášek dám do malého šálku na kávu, přidám tam na špičku nože glukopuru (jednoduchý cukr dodá zvířátku energii), někdy podobné množství roboranu (vitamíny, dělám jen u zvířat ve špatném stavu a vždycky jen pár dní, pak je nutná pauza) a trochu jablečné/mrkvové přesnídávky (líp to pak žerou). Zamíchám to a přidám teplou vodu tak, aby vznikla ne moc řídká kaše.

Dříve jsme Rodicare dávali obyčejnou injekční stříkačkou (20ml) a to se prakticky nedá, protože se neustále ucpává a jde to strašně blbě. Proto doporučuji koupit si přímo stříkačku určenou na dokrmování Rodicarem, protože ta má široký konus a krásně se s ní pracuje.

stříkačky.jpg

Zleva klasická inzulínka - na dávkování malých objemů do tlamičky, dokrmovací stříkačka na rodicare, dvě velikosti klasických injekčních stříkaček myslím 2,5 a 5ml, tu menší lze využít např.na dávání probiotik ve vodě do tlamky, tu větší na uchování zásoby sirupu.

Fixace činčily a podávání léku do tlamičky - záleží, zda jste na to sami, nebo máte pomocníka. Ve dvou je to jednodušší - jeden činčilu drží jednou rukou za kořen ocásku a pod zadečkem a druhou kolem hrudníku a předních pacek. Pokud jste sami, tak je třeba sednout si, činčilu si posadit na klín, zády opřít o sebe a jednou rukou fixovat přední packy.
Případně se dá činčila prý zabalit do ručníku, aby koukala jen hlava, ale ještě se mi to nikdy nepovedlo udělat. Speciální případ zlomená zadní noha, o kterou se nesměla činčila za žádnou cenu opřít - ve dvou víceméně žádná změna, jen se opravdu držel ocas a lehce zadeček a zadní nohy musely být ve vzduchu, v jednom se činčila chytí kolem hrudníku za předními packami a zvedne se, visí podobně, jako by ji chytil dravec. Je to stres, ale když to jinak nejde...

Stříkačku dáte do tlamičky z boku a lék aplikujete dovnitř. Třeba po částech, dle objemu, vždycky když je činčila chvíli v klidu, rychle a přesně.

Já jsem na aplikace obvykle sama a tak si činčilu i sama fixuji.

Nejčastěji takto na klíně.

A takhle se pak dávají do tlamičky léky...

Držení pod předníma packama - to jsme se naučili u Fíny se zlomenou nohou, na níž se nesmělo sahat.

Meloxicam na bolest si berou ochotně, je sladký, antibiotika bývají hořká.

Rodicaru se podává podle toho, jak činčila žere sama. Pokud nežere sama, pak 15ml asi tak třikrát, čtyřikrát denně, pokud sama žere, ale ubývá na váze, dávali jsme 15ml dvakrát denně. Pak se snižuje na 10ml a pokud potřebuje jenom trochu "nakopnout", stačí i 5ml na jedno krmení (obvykle ráno a večer).

Jinak co se týká rodicaru, činčily nám ho žerou docela dobře, zejména s tou přednídávkou.
Mám zkušenosti s dokrmováním u Pepči s průjmem, u Eldy s potížemi se zuby, u Friscy se zlomenou nohou a u Gabči před broušením zubů, prvním dvěma jsem ho dávala pak už na lžíci a mističce, jedli sami. Frisca byla dlouho krmena stříkačkou a hezky jedla, nyní už dostává taky na misku, ať se snaží a začne zase sama pořádně jíst. Gabču nebylo třeba ani držet, protože si stoupla na zadní a sama ze stříkačky vycucla celý objem na jeden zátah a chtěla ještě...
Opačnou zkušenost mám jenom se samičkou Emčou, která dokrmování odmítala, ale tam byl její stav prostě tak špatný, že nechtěla a nemohla bojovat...

Co se týká ošetřování například poraněných zadních paciček - řešili jsme například odřený prst u Sylvie, který zhnisal, a samozřejmě bylo nutné ošetřovat hojící se pahýl nožky u Friscy. Pokud zvířátko jakž takž spolupracuje, lze jej držet normálně pod zadečkem a kolem hrudníku a nohu namáčet do roztoku hypermanganu, betadiny, nebo řepíkového čaje. Pokud nespolupracuje, tak se osvědčilo nechat činčilu "schovat" hlavou buď k vám do podpaží,nebo zakrýt hadrem a nechat koukat jen zadek a nožky, pak se také namočí.

Pokud je pod stroupkem na ráně hnis, musí se stroupek po namočení odloupnout, hnis vymačkat, znovu vydesinfikovat a takhle každý den, dokud se rána nezhojí.

Na hojení větších ran je prý skvělý Hemagel, což jsem zatím nezkoušela, ale vím, že se osvědčil.

Pokud jde o rány na hlavě, zádech, speciální fixace není, jen se dá krom ocásku přidržovat i za uši, ale opatrně, aby se neporanily.

Klasické držení činčily - podepřené tělo a fixace za ocas. Takhle můžete pohodlně prohlédnout celé zvířátko.

Další, co může být potřeba ošetřit, jsou oči - zánět, zalepené a zahnisané oko. Tady je třeba buď fixace druhou osobou, nebo činčilku chytit za uši. Mezi palec a ukazovák jedno, mezi další prsty druhé, v dlani máte hlavičku činčily a takto visí ve vzduchu. Nicméně pozor na divoká, škubající se zvířata, kde lze takto snadno poranit uši, svaly a vazy okolo nich. Takže se do toho pouštějte pouze v nutných případech a pokud si na to věříte.
Do oka patří jedině léky od veterináře, případně otřít slabým heřmánkovým čajem, nebo jen vlažnou vodou, pokud jde o lehčí stav. Pozor taky, pokud oko po odstranění hnisu, což zvládnete sami obvykle, vypadé blbě, je vidět bílé místo, nebo krvácí - může jít o vřed na rohovce, prasknutí tohoto vředu, je nutná ihned veterina.

Fixace činčily za uši, vhodná pro kapání očí i rychlou aplikaci léků do tlamičky, ale hrozí riziko zranění uší, pokud se neprovede dobře.

Drobečková navigace

Jak ošetřit a fixovat

Menu