Každý kdo se do chovu činčil pustí potřebuje vědět, jak zvířata seznamovat. Většinou s tím nebývají zásadní problémy. Pokud seznamujete dvě mláďata, nebo mládě s dospělou činčilou, bývá vše v klidu.
Někdy ale problémy nastanou, pokud jde o dospělá zvířata, anebo u samečků kteří spolu žijí a začnou dospívat.
Bohužel činčila je skutečně schopná druhou činčilu i zabít, proto není dobré seznamování podceňovat a také sledovat, zda nedochází k větším rvačkám mezi zvířaty.
Velmi problémové v tomto mohou být trojice a větší skupinky, kde je samec a více samic. Stává se občas, že jedna samice napadne druhou, nebo její mláďata. Takto přišla o život naše odchovankyně Rebečka, kterou v novém domově jako březí napadla a zabila druhá samice. U nás naopak samice s odrostlými mladými napadala spolubydlící a ve druhém případě si zase navzájem braly mimina a nedělalo to dobrotu. Přitom šlo ve všech případech o zvířata žijící spolu od odstavu...
Co se týká skladby pohlaví - činčily mohou žít jak v samčích, tak samičích skupinkách či párech a samozřejmě také v párech smíšených. U dvou a více samců bydlících spolu je nutné, aby necítili samici, jinak se budou prát. Proto pokud chováte oboje pohlaví, měly by být klece se samci jinde, než klece se samicemi (v jiné místnosti minimálně).
Dvě samice, pokud jsou dospělé a dominantnější, mohou mít složitější seznamování, o tom více za chvilku.
Dospělé samice - matka s dcerou, setkání po deseti letech, kdy žily odděleně v párech. Ani prsknutí...
Dvě samice, pokud jsou dospělé a dominantnější, mohou mít složitější seznamování, o tom více za chvilku.
Pokud seznamujeme pár samec + samice, bývá někdy protivná samice na budoucího partnera. Naopak se ale také může stát komplikace, pokud je sameček příliš horlivý a chce se pářit, může samici uhnat, pokousat... Větší riziko, že by toto mohlo nastat je u mladých samců.
Podstatná věc, naprosto zásadní, je umět rozeznat pohlaví činčil. Jak u dospělých, tak už u novorozenců lze rozeznat dobře a spolehlivě.
Činčilí samec má mezi penisem a zadečkem výraznou mezeru, u dospělých lze vidět varlata, zejména pokud je teplo.
Činčilí samice má mezi papilou s vyústěním močové trubice (což si začátečník může případně splést s penisem samce) a zadečkem mezírku asi dva milimetry a nachází se v ní vyústění vaginy. Dospělá říjící samice, nebo čerstvá matka, je má otevřené.
Toto je malý sameček.
Dospělý samec, který si chladí varlata. ;-) Tato fotka je ze zahraničního fóra, vlastní bohužel nemáme.
Podstatná věc, naprosto zásadní, je umět rozeznat pohlaví činčil. Jak u dospělých, tak už u novorozenců lze rozeznat dobře a spolehlivě.
Činčilí samec má mezi penisem a zadečkem výraznou mezeru, u dospělých lze vidět varlata, zejména pokud je teplo.
Činčilí samice má mezi papilou s vyústěním močové trubice (což si začátečník může případně splést s penisem samce) a zadečkem mezírku asi dva milimetry a nachází se v ní vyústění vaginy. Dospělá říjící samice, nebo čerstvá matka, je má otevřené.
Pokud se chystáme seznamovat dvě činčily a neznáme je, začneme tím, že je obě strčíme do přenosky. Ideálně tu, která je doma déle, přidáme k nováčkovi.
Dát nově příchozí činčilu rovnou ke stávající si troufám pouze v případě, že stávající dobře znám a rozhodně bych to méně zkušeným chovatelům radši nedoporučila.
Seznamujeme - přenoskování, Teddy a mladá samička Brienne.
Dát nově příchozí činčilu rovnou ke stávající si troufám pouze v případě, že stávající dobře znám a rozhodně bych to méně zkušeným chovatelům radši nedoporučila.
V přenosce jsou činčily v malém prostoru a trochu ve stresu, což by mělo jejich vztahy utužit. Prskání je v pořádku, pokud se mírně poperou, je třeba zatřást přenoskou. Když jsou spolu v pohodě, vypouštím je do trošku většího prostoru (například do prázdné nízké klece, kam je dobrý přístup).
Co se týká klece, ideální je umístit obě činčily do nějaké, kterou nezná ani jedna. Pokud to není možné, tak alespoň klec pořádně vyčistěte a poličky omyjte vodou s octem. Pak si tam starousedlík nebude připadat tolik jako doma.
Běžné je, že se činčily proženou, mohou si vyškubat pár chlupů a prskat, ale mělo by se to brzo uklidnit. Potom už by měly sedět vedle sebe, neodhánět se příliš od krmení a vody. Pokud dojde ke zranění většímu, než je prokousnuté ucho, je lepší zkusit jinou seznamovací metodu, pomalejší.
Někdy je třeba více času, aby si na sebe noví spolubydlící zvykli, pokud se perou a hodně na sebe prskají i po nějaké době - v takovém případě doporučuji dominantnější činčilu, která si konflikty začíná, umístit do malé klece, která bude umístěna ve velké kleci s druhou činčilou. Takto si zvykají na svůj pach a přítomnost. Každý den pak lze zkusit pustit je pod dozorem k sobě, dokud se situace neuklidní. I potom je třeba je pořádně hlídat.
Seznámení Grace a Kaaji jak napoprvé, tak při znovuspojování proběhlo vždy v klidu a pohodě.
A výsledek dobrého seznámení na sebe nenechal dlouho čekat. :-)
Někdy se ale seznámení nepodaří a pokud se opakuje poranění, není dobré lámat to přes koleno. Může to dopadnout špatně.
Čas rozdělit a dál to nepokoušet. Smajlí pokousal ocas partner, se kterým už přitom měla v minulosti i dvakrát mladé.
Bohužel i pokud se vše podaří, není to záruka, že už se nic nemůže stát, jak dosvědčuje smutný případ z naší CHS. Nově sestavený pár Eman a Betka už byl spolu v pohodě, viděla jsem je spát vedle sebe i chodit k misce, ale v době mé nepřítomnosti samec, zřejmě cítící jinou samici v říji, svou samičku ošklivě napadl a pokousal. Ta na následky bohužel zemřela.
Bohužel i pokud se vše podaří, není to záruka, že už se nic nemůže stát, jak dosvědčuje smutný případ z naší CHS. Nově sestavený pár Eman a Betka už byl spolu v pohodě, viděla jsem je spát vedle sebe i chodit k misce, ale v době mé nepřítomnosti samec, zřejmě cítící jinou samici v říji, svou samičku ošklivě napadl a pokousal. Ta na následky bohužel zemřela.
Proto pečlivě zvířata hlídejte a buďte připraveni, že se může něco stát i tak.
Fotografie níže nejsou hezké. Tohle dokázal samec udělat Betce za jednu noc po měsíci, kdy spolu žili v pohodě.
Snaha samičku zachránit (v její domovské CHS Von Dráček) byla už bohužel marná...
Fotografie níže nejsou hezké. Tohle dokázal samec udělat Betce za jednu noc po měsíci, kdy spolu žili v pohodě.
Chov - rozmnožování činčilek
Než se pustíme do chovu činčil, musíme si prostudovat několik věcí a počítat s různými variantami, jak to může probíhat.
Co bychom měli znát a udělat předtím, než se pustíme do odchovu prvních mláďat?
V první řadě by každý budoucí chovatel měl zabezpečit dostatečné prostory. Pro odchov je třeba mít k dispozici klec na oddělení samce v případě, že samice zabřezává ihned po sobě, a dále klece na odstav mláďat. Musíte počítat s tím, že mladé činčily někdy neprodáte hned při dosažení věku na odstav, ale může to trvat třeba i půl roku. Zejména některé základní mutace jsou v dnešní době prodejné hůře. Je tedy nutností se na to vybavit.
pár standard + white ebony AVC
potomek light ebony ev.AVC je přesně taková mutace, co se někdy hůř prodává
Dalším krokem je pak pořízení chovného páru. Zde je důležitá kvalita budoucích rodičů. Můžete pořídit již dospělá zvířata, nebo mláďata. Oboje má své výhody a nevýhody.
Dospělí chovní jedinci jsou dražší a hůře se shání, je to trochu o štěstí, také se mohou seznamovat o něco hůře, i když to závisí spíše na povaze. Výhodou je, že u nich už je jasné, na čem jste, zda mají dobrou váhu pro využití v chovu, žádanou stavbu těla (kompaktní, zavalitá s kulatou hlavou, menšíma ušima, nezalomeným a nezakrouceným ocasem), dobrou kvalitu kožíšku.
Dospělí chovní jedinci jsou dražší a hůře se shání, je to trochu o štěstí, také se mohou seznamovat o něco hůře, i když to závisí spíše na povaze. Výhodou je, že u nich už je jasné, na čem jste, zda mají dobrou váhu pro využití v chovu, žádanou stavbu těla (kompaktní, zavalitá s kulatou hlavou, menšíma ušima, nezalomeným a nezakrouceným ocasem), dobrou kvalitu kožíšku.
Mladé činčilky seženete spíš a cena bývá nižší, protože i u nejlepší linie zvířat není záruka, že miminko opravdu doroste do chovnosti. V zahraničí se proto malá mláďata ani neprodávají a zůstávají v domovské CHS než se ukáže, co z nich roste. Koupíte-li si pár mláďat, musíte počkat do osmi měsíců věku a váhy alespoň 500g u samce a 550g u samice, abyste je mohli seznámit.
Chovná zvířata je rozhodně dobré kupovat z prověřených chovatelských stanic. Takové činčily již mají průkaz původu a jsou zaregistrovány v registru činčil. Pokud koupíte zvíře bez PP (stále jsou i dobří chovatelé, kteří nechovají pod organizací chovatelů a vydávají vlastní výpisy předků, případně jde o činčily z velkochovů, nebo ze zahraničí) a máte v úmyslu na něm chovat, rozhodně jej také zaregistrujte. Registr činčil naleznete ZDE i s potřebnými údaji, dnes už je ale uzavřený pouze pro oficiální CHS.
Pokud chcete založit chovatelskou stanici, i tu můžete registrovat přes výše uvedený odkaz. Zároveň je však třeba vstoupit do specializované organizace chovatelů činčil jihoamerických (SO ČSCH), jejíž stránky naleznete TADY. Je to užitečný krok, protože dnes již stoupá informovanost veřejnosti a mnoho lidí si mládě raději koupí z CHS. Je to jakási záruka správného chovu, i když pochopitelně ne stoprocentní.
Vhodné je rozhodně předem promyslet, jaké barevné mutace a s jakým záměrem budete chovat. Platí, že v dnešní době lépe prodáte mláďata barevná, než standardní, přestože kvalitní standard je rozhodně stále základem chovu.
Základním pravidlem by pro vás mělo být, že některé mutace se kombinovat NESMÍ a u některých jiných to také není zcela vhodné, byť je to možné.
Základním pravidlem by pro vás mělo být, že některé mutace se kombinovat NESMÍ a u některých jiných to také není zcela vhodné, byť je to možné.
Zcela zakázaná kombinace je bílá x bílá (ať už je to white ebony, Wilson white a její varianty, pink white, nebo další) a velvet x velvet (ve všech mutacích, tedy všechno, co je označeno TOV). Zde totiž hrozí letální faktor a čtvrtina mláďat z takového spojení uhyne. Pokud se tak stane ještě v matčině břiše, může to ohrozit na životě i ji. Proto něco takového žádný zodpovědný chovatel neudělá. Pozor si dejte zejména na velveta u hodně tmavých mutací (extra dark ebony, chocolatte, extra dark ebony v recesivních mutacích) a také u bílé, kde se někdy poměrně špatně poznává.
Tady je pochopitelně matka s mládětem, ale takto vypadá zakázané spojení. Zde by to bylo úplně nejhorší - Sunny i její syn Kim byli white velveti...
Ne úplně vhodné je pak dávání recesivních mutací na sebe (violet + violet, saphire + saphire, blue diamond + blue diamond atd.), protože pokud se nejedná o opravdu vysoce kvalitní zvířata, objevují se u mimin vady barvy (nazrzlost) a také menší vzrůst a horší kvalita kožíšku. U saphire navíc hrozí nervově slabé potomstvo, které pak uhyne třeba po leknutí na šok.
Vada barvy nežádoucí v chovu (nazrzlost) hrozí také pokud na sebe dáte dva dark nebo extra dark ebony.
Je proto lepší chovat recesivní mutace s využitím genových zvířat (taková činčilka recesivní zbarvení nemá, ale nese gen pro něj - například standard VC, neboli standard violet carrier, ve spojení s violet partnerem bude dávat standardní i violet mláďata). A extra tmavé ebony je vhodnější kombinovat se světlejší barvou.
Vada barvy nežádoucí v chovu (nazrzlost) hrozí také pokud na sebe dáte dva dark nebo extra dark ebony.
Je proto lepší chovat recesivní mutace s využitím genových zvířat (taková činčilka recesivní zbarvení nemá, ale nese gen pro něj - například standard VC, neboli standard violet carrier, ve spojení s violet partnerem bude dávat standardní i violet mláďata). A extra tmavé ebony je vhodnější kombinovat se světlejší barvou.
Pak je tu ještě jakási chovatelská atraktivita některých spojení. Obvykle zejména menší chovatelé sestavují páry tak, aby se jim rodilo více mutací, než jenom jedna.
Zbytečné je také kombinování genových zvířat s negenovými (na recesivní mutace), i když to v zásadě ničemu nevadí.
Když se rozhodnete, co budete chovat, pořídíte kvalitní činčily do vybaveného zázemí a zvířata splňují vše, aby mohli k sobě, můžete se pustit do seznamování.
Dominantnější bývá samice, takže pokud seznamujete rovnou v kleci, přidejte rozhodně ji do klece k samci. Obvykle se ale nejprve seznamuje například v přenosce, jak jsem již popisovala na začátku stránky.
Dominantnější bývá samice, takže pokud seznamujete rovnou v kleci, přidejte rozhodně ji do klece k samci. Obvykle se ale nejprve seznamuje například v přenosce, jak jsem již popisovala na začátku stránky.
Když činčily utvoří pár, můžete začít počítat s tím, že samička může zabřeznout. Někdy je to hned, jindy až po pár týdnech měsících, ve výjimečných případech i po pár letech. Chcete-li mít jistotu, pravidelně samici važte a pokud začne nápadně přibírat a její váha stále roste, je pravděpodobně březí.
Když jde všechno podle plánu...
Březost samičky bude trvat průměrně 111 dní.
Budoucí matka postupně přibírá na váze a zakulacuje se, ale ne vždy to na ní poznáte. Může očekávat jen jedno mládě, které nemusí být ani veliké a proto jediným spolehlivým způsobem jak si být březostí jisti je vážit samici.
Početnost vrhu je nejčastěji jedno až dvě mláďata, nejsou ale výjimkou početnější vrhy tří nebo čtyř miminek. Výjimečně jich je až šest, v zahraničních článcích uvádějí dokonce sedm. Takto nadprůměrně početné vrhy je většinou nutné dokrmovat, protože to matka sama nezvládne.
Inexis, naše extra dark ebony samička, vysoko březí, to jsme tušili, že jedno tam nebude.
Váha mláďat se většinou pohybuje kolem 30-60g. Drobnější miminka kolem 25g také mohou přežít, ale není to nikdy jisté, pod 25g už je to takový malý zázrak. Větší mláďata, mohou mít i třeba 70g, by mohly ohrozit matku, pokud by byla příliš drobná. Právě proto je váha chovných samic tak důležitá...
Po porodu samička mláďata očistí a má je schované většinou pod sebou. S kontrolou a vážením přírůstků je třeba počkat, než úplně oschnou. S váhou mohou novorozenci klesnout, ale po dvou dnech by už měli začít přibírat. Pokud se tak neděje, něco není v pořádku.
Co se týká samce, po porodu matce pomáhá s péčí a oddělovat jej je tedy potřeba pouze pokud je samička březí podruhé, nebo dokonce potřetí hned za sebou. Mnoho samic si to ale ohlídá a mezery si samy nechávají. Mohou ale zabřeznout ihned po porodu, prvních čtrnáct dní je největší šance, protože mají poporodní říji. Zajímavostí je, že dokonce může dojít k zabřeznutí ještě před porodem mladých.
Otec mláďata také zahřívá, některé samičky se třeba u mláďat tolik nezdržují, chodí spíš jen nakrmit a pak se taková péče hodí. A velmi užitečný je otec samozřejmě pokud přijdete o matku vrhu...
Otec mláďata také zahřívá, některé samičky se třeba u mláďat tolik nezdržují, chodí spíš jen nakrmit a pak se taková péče hodí. A velmi užitečný je otec samozřejmě pokud přijdete o matku vrhu...
Mláďata poměrně brzy zkouší jíst běžné krmivo pro činčily, ale odstav je vhodný nejdříve na osmi týdnech a rozhodně ne déle než na dvanácti. Mladé samičky by potom mohly zabřeznout s otcem, mladí samci mohou nakrýt matku, nebo může dojít i k páření mezi sourozenci, ani jedno z toho samozřejmě není žádoucí.
Do nového domova je dobré mláďata dávat až když mají hmotnost vyšší než 250g, nejzažší minimum je 200g. Je třeba myslet na to, že někdy ve stresu z nového domova ubydou na váze a větší mládě to snáze zvládne.
Speciální péče o matku s mláďaty co se výživy týká není nezbytně nutná, ale je dobré přimíchat mléčné granule (od firmy Bodit). Prvních čtrnáct dní po porodu se matka nesmí koupat v písku - je v tu dobu ještě otevřená a hrozí zánět dělohy.
Když přijdou problémy...
Bohužel chovatelství není jenom o radosti, když se všechno daří jak má, ale také o spoustě starostí a problémů, kterým se nedá úplně předejít. Protože chováme činčily už spoustu let, mnohé nás osobně potkalo a o dalším jsem si informace načetla. Pokud chcete chovat, je dobré všechno si dopředu pozjišťovat, abyste byli připraveni, pokud nastane problém. Také není od věci pro všechny případy doma mít alespoň sušené mléko pro koťata a rodicare, kdyby bylo nutné dokrmovat mladé, nebo matku např. po císařském řezu...
První komplikací, se kterou se můžete setkat - ta nejméně závažná - je to, že vám pár vůbec nebude mít mladé. Samozřejmě i u činčil se může objevit neplodnost, ať už u samce, nebo samičky, případně si pár natolik nesedne, že se spolu nepáří. Někdy se dočkáte třeba po měsících nebo i letech, někdy vůbec. Je to sice určitým zklamáním, máte-li jen jeden pár, ale řešení je jednoduché, vyměnit partnery. Tak zjistíte, jestli je některý z původních partnerů neplodný, nebo si jen nesedli.
O něco horší varianta je, že spolu pár sice mladé má, ale ve víc než jednom vrhu se objeví mrtvá, neživotaschopná, nebo nějak deformovaná mláďata. Tady je problém genetický a takový pár musíte rozdělit. S jinými partnery bude pravděpodobně všechno v pořádku. Pokud ne, tak je třeba rodiče předávajícího vady vyřadit z chovu...
V březosti mohou také nastat potíže - potrat, nebo předčasný porod. Pokud víte, že je samička v očekávání a najdete v kleci trochu krve, mohla potratit v časnějším stádiu březosti. Činčily také dobře umí vstřebat vyvíjející se plody i v pokročilejším stádiu březosti, což tedy na pohled na samičce nepoznáte. Předčasný porod je horší, může k němu dojít stresem, zdravotními problémy samice, nebo může dojít i k tomu, že v jednom vrhu jsou miminka donošená i nedonošená.
Činčila má dvojitou dělohu a může se u ní stát, že zabřezne nadvakrát. Plody jsou pak různě staré, jenže se rodí najednou a ta mláďata z mladší březosti nepřežívají. Nedonošená činčilátka jsou výrazně menší, mají zavřené oči a nejsou ještě úplně osrstěná. Zachránit je, i když se narodí živá, bohužel není možné.
Činčila má dvojitou dělohu a může se u ní stát, že zabřezne nadvakrát. Plody jsou pak různě staré, jenže se rodí najednou a ta mláďata z mladší březosti nepřežívají. Nedonošená činčilátka jsou výrazně menší, mají zavřené oči a nejsou ještě úplně osrstěná. Zachránit je, i když se narodí živá, bohužel není možné.
Co se týká porodu mrtvého mláděte, pokud to není výrazně často, občas se to stane, stejně jako u jiných živočišných druhů. Příčina bývá nezjistitelná a nemusí se to už nikdy opakovat... Je normální, že takové mládě matka třeba okouše, nebo částečně sežere, nemusí vás to znepokojovat - bere si vlastně zpátky část živin, které do něj investovala...
Pokud březost proběhne dobře, samička rodí v termínu, většinou problémy nemívá. Pokud už je má, je to vždycky zlé. Může se stát, že je mládě moc veliké a nedokáže jej sama porodit, zvlášť pokud se k tomu rodí ocáskem napřed. Pokud rodící samici vyrušíme, může se stát, že porod zastaví a pak už se nemusí správně rozeběhnout, i když jsou mláďata uvnitř normálně velká a narodila by se bez problémů. V takovém případě musíme samici odvézt k veterináři. V lepším případě pomůže injekce oxytocinu a porod se rozeběhne, v horším je nutné provést císařský řez.
Jestli vám samice přežije císaře záleží na tom, jak dlouho už rodí, jestli je použita šetrnější inhalační narkóza, nebo méně šetrná injekční, jak je samice silná a v kondici a taky jestli máte štěstí. Po císařském řezu i pokud zůstane děloha zachována bych já osobně další březost neriskovala.
Pokud císaře matka i mládě/mláďata přežijí, raději počítejte s dokrmováním, protože s velkou pravděpodobností matka nebude schopná kojit.
Po porodu už samici může hrozit "jen" zánět dělohy, pokud by se otevřenými porodními cestami dovnitř dostala infekce, nebo cizí tělesa. Znamená to pro chovatele pouze to, že klec kde se schyluje k porodu by měla být čistě nastlaná, nebo opatrně vyčistit hned jak mláďata oschnou. A dále se samici po porodu nesmí dávat písek prvních 14 dní, kdy je ještě otevřená.
Tuhle fotku jste již viděli u dokumentace inkontinence. Ale je na ní perfektně vidět mezi zadečkem a papilou, kde ústí močová trubice, otevřený vstup do pochvy. Samice byla v prvním týdnu po porodu tří miminek. Toto je brána pro infekci ze špíny a cizích těles!
Teď se tedy zaměříme na nově narozené mládě.
Z běžnějších problémů, které vás mohou potkat, je zranění miminka způsobené matkou při porodu. Samička jej vytahuje z porodních cest zuby a tak pokud je porod těžší, může se stát, že mládě poraní na hlavičce, končetinách, ocásku, podle toho jak jde ven. Menší ranky, jako ukousnutý kus ucha, nebo špička ocásku, se zahojí samy. Horší je, když jde o ukousnutou končetinu, protože tam už je větší riziko infekce. Je dobré v takovém případě ránu dezinfikovat. Jinak se malá činčila bez končetiny v pohodě naučí žít a nijak ji to neomezuje.
Někdy se také narodí donošené mládě a má zavřené jedno, nebo obě očička. Nedoporučuje se mu je otvírat, ale pokud je samo neotevře do druhého dne, tak bych je opatrně rozlepit zkusila. Stalo se nám u takového miminka, když jsme očičko po dvou dnech šetrně rozlepili, že už v něm byl hnis a kdybychom to neudělali, mohl být větší problém. Ale musíte opravdu maximálně opatrně, mláďata jsou křehká a nesprávnou manipulací s hlavičkou jim můžete například pokřivit čelisti, což povede za pár let k problémům se zuby kvůli jejich postavení v tlamičce.
Mládě je potřeba prvních pár dní vážit. Po narození může dva dny s váhou trochu spadnout, ale potom by mělo začít přibírat. Samozřejmě může být i u činčil problém s laktací a pokud matka nemá mléko, musíte dokrmovat.
Tohle je naše vybavení na vážení činčil. Kuchyňská váha super na dospělé i větší mimina, ale pro novorozence málo přesná, proto jsem pořídila váhu pro vážení například šperků, přesnou na setiny gramů. Odpovídající nádoby v nichž zvíře zvážíte, náhradní baterky a papír na poznamenání údajů je samozřejmost. Liháč se používá na označení mimin tečkou do ucha - drží celkem pěkně, není nebezpečný, časem zmizí. Užitečná věc, pokud ve vrhu máte několik mláďat stejné mutace i pohlaví a podobné váhy, takže jsou snadno zaměnitelná.
Toto je set k dokrmování miminek - kotěcí mléko, fenyklový čaj a inzulínka. Čaj se udělá až druhý nálev (slaboučký) a zaleje se jím sušené kotěcí mléko. Níže vidíte, jak uchopit mládě do dlaně, přirozené je to na zádech, protože tak leží pod matkou. Pak opatrně krmíme inzulínkou po kapičkách, aby nám mládě nevdechlo mléko a bylo od něj co nejméně ulepené. Pokud jenom pomáháme matce, stačí do mláděte dostat třeba jednu inzulínku 2-3x denně. Pokud by ale matku nemělo vůbec, je nutné krmit je co hodinu nebo dvě, jde-li o novorozence. Moc toho nevypije, takže proto je nutné krmit často.
Velký problém je, když mládě (a může se to stát i kojenému miminku) vdechne mléko. S tím se nedá dělat nic, jen čekat. Pokud ho vdechne až do plic, rozvine se zánět a mládě uhyne. Pokud zjistíte, že několikadenní mládě špatně dýchá, sípe, nejspíš se stalo právě tohle.
Podobné je vdechnutí plodové vody při porodu, takové mládě uhyne brzy po narození a od začátku je viditelně slabé.
Podobné je vdechnutí plodové vody při porodu, takové mládě uhyne brzy po narození a od začátku je viditelně slabé.
Smutné je, pokud o mládě přijdete tak, že mu ublíží matka. Někdy se může stát, že samice zabije po porodu mláďata. Pokud to udělá jen jednou, může to být ze stresu, vyčerpání, nemusí se to už opakovat. Ale když to při dalším vrhu zopakuje, není vhodné dál na ní chovat.
Ještě horší je poškozování mláďat. Některé samičky miminům okusují uši, srst, ale mohou vykousávat rány, nebo olizovat tak dlouho, až způsobí krvavá zranění... Tyto samičky mají vlastně přehnané mateřské chování, ony mládě čistí, jenomže příliš a nepřestanou, dokud vidí krev... Samozřejmě tak mládě vážně zraňují, až nakonec uhyne, nebo ho dokonce částečně sežerou. Taková matka musí být z chovu vyřazena, protože se takto bude chovat pořád a navíc se dispozice k této poruše chování zřejmě dědí.
Ještě horší je poškozování mláďat. Některé samičky miminům okusují uši, srst, ale mohou vykousávat rány, nebo olizovat tak dlouho, až způsobí krvavá zranění... Tyto samičky mají vlastně přehnané mateřské chování, ony mládě čistí, jenomže příliš a nepřestanou, dokud vidí krev... Samozřejmě tak mládě vážně zraňují, až nakonec uhyne, nebo ho dokonce částečně sežerou. Taková matka musí být z chovu vyřazena, protože se takto bude chovat pořád a navíc se dispozice k této poruše chování zřejmě dědí.
Někdy mladým ublíží i otec, což není moc časté, ale pokud se urputně snaží znovu pářit a samice nechce, tak při potyčkách mládě může přijít k újmě, a vždy je nutná zvýšená pozornost v případě, že chováme skupinku a tedy je v kleci další samice. Může novorozená miminka napadnout, může být naopak drsně napadena novopečenou matkou, může mladé taky ukrást a nechtít k nim pustit matku... Raději skupinu sledujte, zda je vše v pořádku a teta je akceptována, pomáhá rodičům zahřívat a neútočí na mláďata.
Pochopitelně se mláďatům mohou stát úrazy, stejně jako dospělým činčilám. Klec by v každém případě měla být co nejbezpečnější, ale zcela zabránit se tomu bohužel nedá. Někdy jsou zvířata velmi kreativní v tom, jak si ublížit.
Přeji všem chovatelům, aby se jim všechno výše zmíněné vyhnulo a mohli se radovat z pěkných, zdravých vrhů mláďat!